Historie zlatého řezu

Poměr založený na zlatém řezu údajně používali již Egypťané při stavbě pyramid. 

Rhindův papyrus (asi 1788-1580 př.n.l.) říká, že "V pyramidách je utajen tajemný kvocient nazvaný seqt".  Možná, že se jedná právě o zlatý řez.

Zlatý řez a Jin - Jang

Zlatý řez v pentagramu, základním prvkem ayurvédy, čínské či tibecké medicíny

Písemné zmínky o zlatém řezu pocházejí z antiky, z helénského Řecka od matematika Euklida (kol. 340 - 287 př. n. l.). Zlatý řez se v Základech objevuje na několika místech. 

V Základech, Kniha II, Věta 11 je úloha: 

"Rozděl danou přímku tak, aby pravoúhelník z celé a z jedné úsečky rovnal se čtverci úsečky zbývající." 

Euklides se dále zabýval konstrukcí pravidelného pětiúhelníku.

Filozof Platón záhadně naznačil, že existuje zlatý klíč, který sjednocuje všechna tajemství vesmíru. 

Zlatý řez byl použitý v řeckých stavbách.

Po antickém období nastává dlouhá pomlka a se zlatým řezem se setkáváme až v období renesance (15. století). 

V této době byli matematici tak okouzleni tímto poměrem, že byl nazýván "božským poměrem" (divina proportio). 

Renesanční matematik Luca Paciolli vydal roku 1509 pojednání nazvané "O božském poměru" s ilustracemi Leoparda da Vinci. 

Označení "zlatý řez", "zlatý poměr" se užívají až od 19. století. 

V současné době ustoupila teorie zlatého čísla do pozadí. Jednou z mála osobností zabývající se touto problematikou ve 20. století byl francouz Matila Ghyka, který roku 1931 vydal v Paříži knihu "Le Nombre d'Or" (v překladu "Zlaté číslo"), o něco později, roku 1946, pak vyšla ve Velké Británii jeho kniha "The geometry of Art and Life" (v překladu "Geometrie umění a života"). 

V obou dílech se zabývá výskytem zlatého čísla v přírodě i v architektuře, jeho vlastnostmi a využitím od starověkého Egypta přes antiku až po současnost.